Soustružení je třískové obrábění vnitřních nebo vnějších rotačních ploch, většinou jednobřitým obráběcím nástrojem (soustružnický nůž), při kterém obrobek koná hlavní pohyb do řezu a nástroj pohyb vedlejší. Při soustružení jsou jen dva řezné pohyby. Hlavním řezným pohybem je rotace obrobku (při používaní slinutých karbidů se používá rychlost okolo 200 m/min ). Podélný posuv vykonává nástroj, udává se v milimetrech na otáčku. Výsledná trajektorie je šroubovice. Další možný posuv je příčný a výsledkem je Archimédova spirála.

Soustružením je možno obrábět vnější i vnitřní válcové plochy, provádět zarovnání čel, zápichy (vnitřní nebo vnější), upichování, řezání závitů. Kuželové plochy se obrábějí vyosením koníka, nastavením vedlejšího suportu, nebo kopírováním podle pravítka. Při soustružení lze dosáhnout přesností IT 5, Ra=0,2. Soustružnické nože mají velmi rozmanité tvary nebo profily a podle uspořádání břitu se dělí na tangenciální a kotoučové.

Obrobek musí být upnut do vřetena, které mu dodává otáčivý pohyb. Upíná se buďto mezi hroty, kdy se otáčivý pohyb přenáší na obrobek unášecí deskou a unášečem ("srdíčko"); upínání je velmi přesné, obrobek musí být opatřen středicími důlky. Menší obrobky se upínají do soustružnické hlavy (sklíčidlo) nebo na upínací desku, nasazené (našroubované) na vřeteno. Sklíčidla mohou být 2,3 i 4-čelisťové a automaticky zajišťují vystředění obrobku. Čelisti upínací desky se pohybují nezávisle na sobě a dovolují tak upnout obrobek, který nemá válcový tvar. Upínací pohyb může být ruční, pneumatický nebo hydraulický. Obrobek lze upnout za vnitřní nebo vnější plochu. Delší obrobky je vhodné na opačném konci podepřít hrotem, zasazeným do pinoly koníku. K tomu je třeba vyvrtat na čele obrobku středicí důlek. Tyto důlky jsou standardizovány a doporučeny Českou státní normou.

Pro malé průměry a dlouhé materiály například v šroubárenském průmyslu se k upínání používají kleštiny. Vřeteno soustruhu je obvykle provrtané a soustružnické hlavy mívají uprostřed otvor, takže lze obrábět i dlouhou tyč, která je vedena středem hlavy a vřetenem. Toto uspořádání je typické pro soustružnické automaty. Delší nebo tenký obrobek (zhruba o délce větší než šestinásobek průměru) je třeba podepřít lunetou, aby nekmital a neprohýbal se tlakem řezného nástroje. Luneta také dovoluje například vrtání obrobku, kdy není možné obrobek opřít hrotem v koníku.

(zdroj WIKIPEDIE)

Tento web využívá cookies

Pro chod webu jsou nezbytně aktivovány technické soubory cookies. Pro plnohodnotné poskytování služeb, personalizaci reklam a analýzu návštěvnosti jsou však nutné povolit i volitelné cookies. Kliknutím na následující tlačítko je zapnete. Zobrazit podrobnosti

Nastavení cookies

Vaše soukromí je důležité. Můžete si vybrat z nastavení cookies níže. Zobrazit podrobnosti